Vítejte u prvního cestopisu o Azorech, kterým se začíná sedmidílné putování po tomto malebném souostroví, respektive třech sousedících ostrovech Faial, Pico a São Jorge. Kromě spousty nepodstatných informací se tu dozvíte i mnohé praktické rady k cestování po Azorech.

Pokud byste ale hledali informace o ostratních ostrovech nebo přeci jen něco praktičtějšího, máme řešení:

• Pro praktické rady na cesty, dopravu, ubytování a počasí, navštivte sekci Azory.
• Pokud vás zajímá ostrov São Miguel, čtěte Azory a vychytaný ostrov São Miguel.
• Pokud vás zajímají ostatní Azorské ostrovy, čtěte Azorské ostrovy letem světem.

A nyní tedy zpět k našemu cestopisu z Azor, k Azorskému deníčku. Azorskou cestu jsem podnikla 22.6. – 8.7.2012 spolu s mojí kamarádkou právničkou Alenou a Jurkem, naším (vypůjčeným) stanem. Na Azory jsem se vrátila po sedmi letech hlavně proto, abych si znovu vyfotila krásnou krajinu a viděla vše, co jsem posledně nestihla. Na následujících řádcích sepíšu všechno den po dni a nic vám nezatajím.

Den první – pátek 22.6.

Pavlač ve vzduchu

Odlet z Ruzyně v 19:30 hodin, na letišti balíme batohy do kokonů, aby se jim v Lisabonu hezky spalo. Přípoj na Azory máme totiž až v sobotu ráno. Cimrmanoložka Alena prohlašuje, že můj batoh vypadá jako profesor Beran z Dobytí severního pólu.

Let má, jako již tradičně, menší spoždění, což kvitujeme, neb nás čeká dlouhá noc na letišti.

Sotva jsme se dostali (mohla bych napsat i dostaly, ale v letadle holt byli i muži) do letové hladiny a nápis připoutejte se zhasnul, vydali se spolucestující Portugalci korzovat po letadle. V letounu to vypadalo za chvíli jako na pavlači. Alena, která po celou dobu pobytu trefně a vtipně glosovala veškeré dění podotkla: „To by se na severských letech stát nemohlo.“ Minulou dovolenou totiž strávila na Lofotech. V podstatě jsme si ale tuhle jižanskou atmosféru užívaly.

Zapadající slunce za okny letadla každou minutu barvilo oblohu do jiného odstínu a pod námi se rozkládaly širé pláně španělské.

Noc na letišti

Cestopis z Azor a první noc na letišti v Lisabonu

Vylézáme z letadla do letištního rukávu lisabonského terminálu a začínáme systematicky prohledávat letiště s cílem najít nejlepší místo na přespání. Po tak náročné činnosti padne první tatranka a my se k půlnoci ukládáme na perfektní lavičky v tichém zákoutí, které rušila pouze zbytečně halasící televize, kterou Alena nakonec vytáhla ze zdi.

Pohodlně usazené jsme pár minut po půlnoci filosofovaly o tom, že v Praze je ještě včera, zatímco v Lisabonu už je dnes. Napsaly jsme tedy SMS ze země, kde dnes už je zítra do země, kde dnes je ještě včera … nebo tak nějak to bylo…a snažily se usnout. Z naší snahy nás vyrušila vrtačka, sbíječka, chyběla snad jen svářečka, pomocí kterých po celou noc montovali nějaký nový Duty free shop. Pěkné místo jsme si vybraly!

Tip: Věděli jste, že existuje stránka s informacemi o přespání na letištích? Pokud budete potřebovat, podívejte se sem: http://www.sleepinginairports.net/.

Den druhý – sobota 23.6.

Směr Faial

Nevyspalé jsme nasedly do letadla směr Horta – ostrov Faial. Plánovaly jsme to alespoň na dvě hodinky zalomit, ale vyfasovaly jsme na sedadle za námi hlučnou rodinku. Jak se záhy ukázalo, její členové byli rovnoměrně rozprostřeni po celém letadle. Letuška jim sice navrhla, jestli se nechtějí přesadit, ale odmítli. Podle mínění Aleny to bylo proto, že by na sebe nemohli během cesty pořvávat.

Léto neléto

Na Faialu nás přivítalo počasí přímo apokalyptické. Podle místního infoturistického střediska tu prý léto ještě nezačalo, zato tu řádil zákeřný nimbostratus. Podle odborné literatury tahle oblačná záležitost má horizontální rozměry tisíce kilometrů a vertikální mohutnost až několik kilometrů a vypadávají z něho trvalé srážky. Ostrov Faial má na délku asi jen 20 km, takže žádná šance, že z toho ujedeme nebyla. Měly jsme ale přeci jen štěstí, protože zas tolik srážek z něj nevypadlo, ale zato neustále vypadával vichr a mlha.

Cestopis z Azory a Faialská apokalypsa

Foto: Zvukovou kulisu k této scenérii si můžete poslechnout ve videu z Azor.

Prohlédněte si ======>

• Video z Azor

Rozhodly jsme se přesto nevzdat se plánu 14 dní stanovat a procestovat 3 ostrovy, proto jsme rovnou zamířily do kempu na Praia do Almoxarife (česky pláž chovatele dobytka). Všehovšudy tam byly asi 3 stany a kolem se skutečně pásly krávy. Sezóna se opravdu ještě na konci června nerozběhla.

Odpoledne jsem se vydaly na prohlídku města Horta a na nákup svačiny, snídaně a obědu a taky plynové bomby.

Horta je pěkné nevelké město, kterému vévodí přístav hostící jachty z celého světa. Jachtaři ze všech koutů  obeplouvající svět se všichni scházejí ve slavném Peter’s Café na nábřeží. Krom zajímavého přístavu se zdmi pomalovanými vzkazy od námořníků je v Hortě regionální muzeum, několik kostelů a parčík s černými labutěmi.

Po návratu do kempu jsme si k obědo-svačino-večeři chtěly uvařit čaj, ale rozdělat oheň v takovém vichru by nedokázali ani hoši od Bobří řeky. Nakonec jsme se musely s vařičem uklidit do jediného místa, kde nefoukalo – do koupelny.

Co jsme na Azorách jedly se můžete dočíst v článku Sopečná kuchyně Azorských ostrovů a jak jsme v igelitu navštívily sýrárnu.

Cestopis z Azor – místní potraviny

Foto: Náš Azorský nákup na stole v kempu skládající se téměř výlučně z místních potravin. Koneckonců musíme přispět k rozvoji místní ekonomiky. Nahoře vlevo od mléka najdete i místní bolo Levedo, který jsme překřtili na lembas bread (znalci Pána prstenů vědí).

Den třetí – neděle 24.6.

Výcvik parašutistů

Cestopis z Azor maják Capelinhos

Snídáme lembas bread, počasí je stejné jako včera – vichr, zataženo, občas mrholí. Ve výšce od 100 metrů nad mořem se stále válí nimbostratus. Rozhodly jsme se proto zdržovat se pouze v nižších polohách a proto jsme se vydaly na vulkán Capelinhos, což je vyvřelý a vychrlený kus pevniny u břehu ostrova Faial. Z dálky vypadá jako pouštní duna. Její stáří je pouhých 50 let.

Jdeme poprvé na stop. Stopování na Faialu zafungovalo celkem dobře. Na Capelinhos nás veze sympatický mořský biolog Pedro. Alena sice musí do kufru pickupu na matračku pro psy, ale zase si Pedro kvůli nám pár kilometrů zajíždí a veze nás až k velkolepé expozici o vulkánu Capelinhos.

Info: Hromadná doprava na Azorech funguje jen sporadicky, proto cestovatelům nezbývá než si pronajmout auto anebo stopovat.

Po prohlídce muzea (které tu mimochodem před sedmi lety ještě nebylo – je zajímavé pozorovat tyhle změny), se vydáváme na maják který byl zničený zemětřesením. To už je taková Azorská tradice. Snad na každém ostrově mají zničený alespoň jeden maják. Na Faialu mají dokonce dva.

Nahoře na majáku duje takový vichr, že si připadáme jako na výcviku parašutistů ve větrném tunelu.

Operace pouštní bouře

Samotný vulkán, zmíněnou pouštní dunu, je možné navštívit a obejít. Chvíli váháme, jestli se do výletu pustit, ale když padne pojmenování Operace pouštní bouře, už nejde jinak, než se vydat vstříc zážitkům. Musím říct, že to byla zajímavá procházka a dokonce při ní vzniklo i pár vydařených fotek – překvapivě…

Cestopis z Azor na Faialu v Capelinhos

Foto: vysoptěný kus země Capelinhos

Capelinhos lávová bomba

Foto: Lávová bomba vysoptěná vulkánem. Velká je asi 40 cm.

Prohlédněte si ======>

• Více fotek najdete ve fotogalerii Azorské ostrovy.

Vulkán se probudil k životu 27.září 1957 v moři 1 km od břehu ostrova Faial. Soptění trvalo celých 13 měsíců až do října 1958. Spojené státy americké ve snaze pomoci otevřely své hranice a v důsledku toho odešlo z Azor 30 % tehdejší populace, 175 000 lidí.

Přeživší přicházíme zpět na parkoviště odkud právě odjíždějí poslední auta návštěvníků a posléze i zaměstnanců. Hlavně do zaměstnanců vkládáme naše poslední naděje… Naštěstí nám staví strážce majáku a my se tak můžeme vrátit na večeři do kempu.

Následuje obvyklá procedura – vařič odnést do koupelny, ohřát vodu na čaj a čínské nudle.

Debužírování na Azorské cestě a Vinho verde

Foto: Kromě skromných nudlí jsme si ale dopřály taky portugalské vinho verde (zelené víno) – lehce přírodně šumivé mladé víno Casal Garcia.

Tip: Mimochodem, v Praze můžete Casal Garcia ochutnat v kavárně Oliveira, Mánesova 65.

V 2. díle cestopisu z Azor odcestujeme na Pico. Můžu slíbit, že počasí se vylepší a že druhý ostrov v pořadí procestujeme opravdu důkladně.

• Azorský deníček – 2.díl Okružní cesta ostrovem Pico

Sdílejte náš cestopis z Azor na Facebooku!