Hledáte praktické informace o počasí, dopravě, ubytování na Azorských ostrovech?

======> Pak navštivte sekci Azory.

Pokud si chcete přečíst, co zajímavého na všech devíti Azorských ostrovech můžete vidět, čtěte dále:

Kdesi uprostřed Atlantického oceánu, kde se vzaly tu se vzaly, rozesety v modré vodě, zelenají se tu malé kousíčky země. Je jich celkem devět – devět malých Azorských ostrovů. Na studijním pobytu jsem na jednom z nich strávila dlouhých šest měsíců. A věřte, že na ostrově měřícím pouhých 14x90km to byly měsíce opravdu velmi, velmi dlouhé… Po ukončení semestru jsem se ale vypravila na velkou okružní plavbu po souostroví a poznala i těch zbývajících osm krásných ostrovů, oplývajících bujnou vegetací a sopečnými jevy. A jako mnozí, i já jsem propadla jejich kouzlu. Podnebí je tu mírné a svědčí pěší turistice. Teplo jako na portugalském Algarve tu ale rozhodně nečekejte!

Devět světů

Mapa z Wikimedia Commons

Azorské ostrovy s 240 tisíci obyvateli tvoří autonomní oblast Portugalska a jako takové jsou nejzápadnější výspou Evropské unie. Úředním jazykem je samozřejmě portugalština a funguje zde regionální vláda s vlastním parlamentem. Platí se tu Eurem. Na FotokOmpasu o nich najdete spoustu článků a informací. Na těchto řádcích vám představím letem světem to nejlepší z každého ostrova Azorského.

São Miguel

Stromové azalky, lesní lilie a lány hortenzií

Kliknutím na fotku zobrazíte prezentaci.

Foto: Jarní Lagoa de Sete Cidades v popředí s hortenziemi, které se právě berou ke květu.

Ostrov São Miguel (Svatý Michal) je bránou k celému Azorskému souostroví a je většinou prvním a často jediným z devíti ostrovů, který turisté navštíví. Jako největší z nich je také nejhustěji osídlený a leží na něm i správní středisko Ponta Delgada s čtyřmi desítkami tisíc obyvatel.

Cestovky si ho vybírají, nutno říci že celkem po právu, jako hlavní azorskou destinaci, protože 750 kilometrů čtverečních země uprostřed oceánu nabízí nepřeberné množství pozoruhodných míst: Kráterová jezera, bublající vřídla, teplovodní jezírka, travnaté kopce i bujnou vegetací porostlé útesy, které dávají ostrovu přezdívku „zelený“ (Ilha verde).

Tip: Symbolem Azorských ostrovů je kvetoucí hortenzie. V dlouhých lánech se na všech ostrovech táhnou velké keře šlehačkových květů podél cest, mezi poli a vůbec všude. Pokud chcete obdivovat tuto květinu v mnoha odstínech fialové, vydejte se sem na začátku léta.

Zklamaní ale nebudete ani jindy. Podnebí je zde celoročně mírné s vydatnými srážkami, což místní květeně velmi svědčí. V chladnějším zimním období vystřídají hortenzie azalky obřích rozměrů a spousta dalších květin, včetně planě rostoucích lilií, na které jsem narazila v lese!

Čtěte dále ======>

• Azory a vychytaný ostrov São Miguel

Protože si o tomto ostrově můžete přečíst v samostatném článku, popojedeme teď o kousek dál.

Santa Maria

Pohostinnost jako pro Kolumba

Za jasného počasí můžeme z jižního pobřeží São Miguelu spatřit v oceánu šedý kopcovitý útvar. To je nejbližší soused Santa Maria, vzdálený asi 55 kilometrů. Ostrov stojí naprosto mimo zájem cestovek.

Možná právě proto se mi zdálo, že tady žijí nejpohostinnější lidé. Na Azorských ostrovech (kromě São Miguelu) jsem s kamarádkou stopovala a právě na Santa Marii se ze stopnutých řidičů stali osobní šoféři ochotně a s hrdostí nás vozící po zajímavých místech ostrova.

Jedním z těchto míst byla i zapadlá vesnička Anjos (v překladu znamená Andělé), kde se nám zjevil Kryštof Kolumbus v nadživotní velikosti. Socha tu stojí na počest události, která málem změnila chod dějin. Poté, co se Kolumbus vracel ze své objevitelské plavby do Nového světa, zastihla jeho loď blízko Santa Marie bouře, která jeho výpravu málem stála život. Posádka nakonec bouři přežila a tal v kapličce v Anjos nechal Kolumbus sloužit mši za svůj šťastný návrat. Z původní kaple tady ale zbyly už jen ruiny.

 Foto: Vesnička Anjos na Santa Marii a socha objevitele Kolumba

Terceira

Angra do Heroísmo a únik od zeleně

Foto: Angra do Heroísmo na Terceiře v pozadí s kráterem Monte do Brasil

Terceira znamená třetí, protože v tomto pořadí byla objevena portugalskými mořeplavci. Jiné prvenství si ale podle mého zaslouží. Je největším a nejvýznamnějším ostrovem centrální skupiny a stojí tu Angra do Heroísmo, podle mně jediné pořádné město na Azorách (názor silně ovlivněný klaustrofobií z půlročního pobytu v Ponta Delgadě).

Angra do Heroísmo patří do světového dědictví UNESCO, kostely a budovy stojící v centru města stojí rozhodně za návštěvu. Byla to příjemná změna vidět trochu historie a zajímavé architektury a odpočinout si zase pro změnu od přírody.

Co dalšího navštívit na Terceiře?

• Nejznámějším turistickým místem je Algar do Carvão – jeskyně, která vznikla z vyhaslého sopečného komína.
• Vyšplhejte na kráter Monte do Brasil s výhledem na Angru de Heroísmo.

Graciosa

Větrné mlýny, pekelná díra a neviditelní osli

Přestože Graciosa znamená v překladu okouzlující, nepatří tento ostrov mezi přední místa „vylodění“ turistů a stojí na samotném konci žebříčku návštěvnosti mezi ostatními Azorskými ostrovy. Díky tomu je ostrůvek klidný a opuštěný, ale i tak jsem tady byla svědkem zajímavého jevu. Sotva loď přirazila ke břehu, vyhrnula se z ní půlka lidí spěchajících jedním směrem – do výrobny lahodných zákusků queijadas. I já jsem se vyhrnula. Na rozdíl od ostatních jsem se ale na loď nevrátila a na Graciose zůstala, abych nepřišla o místní atmosféru a pěkná místa.

Za návštěvu na Graciose stojí hlavně „sirná“ (nebo „sírová“?) jeskyně Furna do Enxofre se záhadným jezerem, do které vstupujete po schodišti vinoucím se v sopečném komínu. Točité schodiště se 183 stupni vede do majestátního dómu širokého téměř 200 metrů v průměru, jehož dno leží asi 100 metrů pod zemským povrchem. Zvenčí stále prosvítá bujná zeleň do rozlehlé potemnělé jeskyně a já si tam připadala jako v pohádce s Čerty nejsou žerty. A skutečně, všechny žerty stranou. Jeskyni bych přirovnala k chřtánu prehistorického draka, který jednou za čas vydechne sirné výpary. A takový rauš se opravdu nikomu nedoporučuje!

Pohlednicovým lákadlem Graciosy jsou fotogenické větrné mlýny, nově zrekonstruované, aby byly hezčí na pohled. I na Graciose jsem chtěla s kamarádkou stopovat… Jenže právě kolem neprojíždělo žádné auto – hodiny a hodiny. Ani žádné osly jsme nepotkaly, i když jich tu podle průvodce mělo být habakuk. Tohle trmácení nám ale vynahradilo stanování zadarmo – v liduprázdném kempu totiž nebyl nikdo, kdo by vybral poplatek za stan! Když se nad tím tak zamyslím – neviditelná auta, neviditelní osli, neviditelní lidé. Jak to jde dohromady s tou tajemnou sirnou jeskyní…?

São Jorge

Strmé útesy a obří golfové hřiště

Foto: Fajã dos Cubres na ostrově São Jorge

Ostrov São Jorge z centrální skupiny Azorských ostrovů nabízí jedny z nejúžasnějších přírodních scenérií. (Tento ostrov mně natolik uchvátil, že jsem se sem dokonce po sedmi letech vrátila.)

Čtěte více ======>

• O ostrově São Jorge píšu ve velkém cestopise z Azor.

Specifikem ostrova Svatého Jiří jsou takzvané fajã – malé úrodné planiny vybíhající do moře jako vypláznuté jazyky. Po obou stranách ostrova úzkého jako jehla se nad nimi tyčí stovky metrů vysoké útesy pokryté bujnou vegetací s všudypřítomnými hortenziemi. Plujete-li na lodi, minete západní špičku ostrova na vrcholu s majákem, který byl roku 1980 poškozen zemětřesením a následnou erozí půdy. U majáku jsem se byla podívat a zkonstatovala jsem, že by se tam klidně mohl natáčet nějaký katastrofický film o konci světa. Ale takových míst je na vulkanicky činných ostrovech spousta. Jen počkejte na ostrov Faial!

Jedinou zajímavostí, kterou se mi kvůli velké oblačnosti nepodařilo spatřit je patrně největší golfové hřiště na světě. Je přímo „obří“ (nebo spíš pro obry) a zahlédnete ho pouze z nejvyššího vrcholu ostrova Pico da Esperança z výšky 1053 metrů nad mořem a to pouze za jasného počasí, což je na Azorech téměř oxymorón. Ale abych vysvětlila, jak vypadá to obří hřiště: Jamky jsou tvořeny malými krátery rozesetými po celém ostrově a tahle scenérie, alespoň podle fotografií, působí opravdu pitoreskně.

P.S. V létě 2012 jsem se na tento ostrov vrátila. Jak to dopadlo se dozvíte ve výše zmíněném Velkém cestopisu z Azor.

Pico

Velké Pico, malé Pico

Na dohled od São Jorge, v centrální skupině ostrovů leží Pico. Vrchol nejvyšší stejnojmenné podmořské sopky na Azorech. Stratovulkán Pico se tyčí do výšky 2351 metrů nad mořem. (Stratovulkán je kopeček s krásně pravidelným kuželovitým tvarem, ze kterého se na vrcholu kouří jako z komína, pokud nevyhaslo v kamnech). Vulkánu Pico tedy rozhodně nevyhaslo, i když naposledy soptil před třemi staletími. Pod kotlem se mu topí stále.
Může se to zdát paradoxní, ale právě to, že se z vulkánu kouří je prý dobrým znamením. Kdyby totiž přestalo, stal by se z něj dobře natlakovaný papiňák.

Nepředpokládala jsem, že by si majestátní vulkán pro své probuzení vybral právě onen červencový den, kdy jsem se na něj jala sápat. Skutečně je to to jediné sloveso pohybu, které mně v tuto chvíli napadlo, protože po sypkých kamenech na strmém úbočí hory vám na nějaké elegantní pohyby moc sil nezbývá.

Po asi tříhodinovém výsapu (obdoba výšlapu) do kráteru, který připomíná límec košile, se nám zjevila zrada – další ještě strmější kužel, který nazývají místní lidé poeticky Piquinho (čti Pikýňu), neboli malé Pico. Teprve ono je tím pravým vrcholem a teprve z něj máte Azorské ostrovy jako na dlani (pokud vám to ovšem počasí dovolí, což je opět podobný případ jako případ s golfovým hřištěm na São Jorge).

I při své druhé Azorské cestě jsem se sápala na Pico. Zda jsem alespoň podruhé něco viděla, si můžete přečíst v několikrát zmiňovaném cestopise.

 Foto: Picquinho na vrcholu Pica na ostrově Pico…

Faial

Živý ostrov a písečná duna

Faial, ostrov zmítaný větrem a zemskou silou, ostrov, kde nás málem odnesl vítr i se stanem a kde se zrodily dva kilometry čtvereční nové země. Soptění vulkánu Capelinhos v padesátých letech 20.století je stále ještě v živé paměti místních, tedy těch, kteří neemigrovali do Ameriky, aby před tou apokalypsou utekli.

Nová země s názvem Capelinhos připomínající velkou písečnou dunu na poušti, vznikla po více než rok trvajících erupcích v roce 1957 až 1958, které začaly asi 1 kilometr od pobřeží. Během této události bylo zaznamenáno na 300 seismických otřesů, které zničily stejný počet domů. Více se o tomto fascinujícím jevu dozvíte v místním muzeu nebo přímo od pamětníků. Taky si na místě můžete prohlédnout apokalyptický maják číslo 2.

• Jak jsem přežila operaci pouštní bouře a další zajímavosti s Faialu si přečtete opět ve velkém cestopise z Azorských ostrovů.

Kromě Capelinhos je na Faialu zajímavá ještě kaldera – kráter na samém vrcholku ostrova. Podařilo se mi ji zahlédnout jen letmo, když vítr na chvilinku odvál opar halící celý vrcholek ostrova.

Flores

Květiny a divoký západ

Ve většině turistických průvodců zastává Flores (v překladu květy) místo nejkrásnějšího z Azorských ostrovů. Příroda je tady ještě divočejší než jinde a čtyři tisícovky místních obyvatel řídce rozesetých po ostrově vám dojem z nedotčené země určitě nezkazí.

V liduprázdném středu ostrova se nachází několik kráterových jezer. Každé je jinak barevné, některé s modrou, jiné se zelenou vodou a v jiných je zase voda jako černé zrcadlo. Platí zde to, co pro Graciosu – nachodíte se, než se vám podaří stopnout nějaké auto. Ale 17 kilometrů na délku a 12 na šířku lze zvládnout i pěšmo.

Kromě zmíněných jezer tu uvidíte mnohé vodopády a taky opravdový nejzápadnější bod Evropy!

Corvo

Jeden štamgast, jedna silnice

Foto: Corvo se svým kráterem – Caldeirão

Ostrov s názvem Corvo – Havran je se svými 17 kilometry čtverečními a necelými 400 obyvateli nejmenším z celého Azorského souostroví.

Neplaví se sem velká loď, jako na ostatní ostrovy, a tak turistům nezbývá, než se vydat všanc cestovkám pořádajícím jednodenní výlety z ostrova Flores. No, jednodenní je trochu nadsazené. Za tři čtvrtě hodiny jsme v rychlém člunu dorazili ke břehu u Vila do Corvo, jediného městečka na ostrově. Vyložili nás a řekli, že za hodinu a půl odjíždíme zpět, tak abychom radši hned vyrazili na prohlídku. Ostrov sice nabízí jen jednu turistickou atrakci – Caldeirão – 700 metrů nad mořem se tyčící kráter (přesněji kalderu), ale kdybychom nepřemluvili štamgasta místní hospůdky, aby nás všechny vyvezl na korbě své dodávky, tak bychom neviděli vůbec nic.

Sestoupit do kaldery jsme už samozřejmě nestihli, ale loď nazpět naštěstí ano. Představa, že tu zůstaneme navěky ve mně nevzbuzovala zrovna příjemné pocity.

Pokud budete mít větší štěstí než my, podaří se vám z výletního člunu spatřit i velryby. Azorské ostrovy díky příhodné poloze u Golfského proudu a okolním hlubokým vodám byly velmocí v jejich lovu až do zákazu v osmdesátých letech minulého století. Nyní jsou jedním z nejlepších míst k „velrybímu safari“. Nejvíce informací týkajících se velryb najdete na ostrově Pico.

Tipy a rady na cestu

Kdy jet?

Nejlepší jsou letní měsíce s teplotou mírně nad 20°C a méně srážkami. Pokud chcete vidět lány rozkvetlých hortenzií, nejlepší je červenec, protože v srpnu už začínají květiny odkvétat.

Letiště a lodní doprava

Souostroví tvoří devět ostrovů sopečného původu ležících přibližně 1500 km od Evropské pevniny a 3900 km od východního pobřeží severoamerického kontinentu na Středoatlantském oceánském hřbetu. Tahle vzdálenost vyžaduje leteckou dopravu.

Během celého roku jsou na všech ostrovech v provozu letiště a společnost SATA mezi nimi zajišťuje stálé spojení (občas přerušené pouze špatným počasím) i mezinárodní lety do Lisabonu, Mnichova i do USA.

Tato varianta se však značně prodraží, proto jsme s kamarádkou zvolily levnější cestu lodí, která byla pro lidi do 30 let skoro za babku. Dvě velké lodě jezdí ale pouze v sezóně a naplánovat cestu tak, abychom objely všech devět ostrovů byl výkon hodný šachového velmistra. Ostrovy totiž leží ve třech skupinách, které mezi sebou dělí asi sedmihodinové plavby a proto jim chvíli trvá, než objedou svůj okruh a vrátí se pro vás. Mně to trvalo přes tři týdny trefit se do jejich „plavebního řádu“ a objet všech devět ostrovů. Tři skupiny ostrovů jsou totiž v Atlantiku rozesety v délce 650 kilometrů a tak počítejte až s osmihodinovou plavbou.

Co s sebou?

Užitečným vybavením na pouti po ostrovech je stan, spacák, vařič a další kempinkové vybavení. Ti náročnější tady ale najdou i pohodlnější varianty – hotely, hotýlky a penziony. Všem bez rozdílu se bude hodit deštník a větrovka a pak už vzhůru na cestu!

Čtěte dále ======>

• Sopečná kuchyně Azorských ostrovů a jak jsme v igelitu navštívily sýrárnu
• Velký Cestopis z Azor
• Přečíst si můžete taky článek o portugalském Algarve nebo o zajímavostech Portugalska.

Prohlédněte si ======>

• Velká foto cesta: Azorské ostrovy
• Video z Azor

Pokud se vám článek o Azorských ostrovech líbí, podpořte jej na Facebooku! Stačí jeden klik!